Zima je u včel obdobím vegetačního klidu. Většině stromů a keřů shodí listy, u trvalek a dvouletých rostlin přežijí jen podzemní části, u jednoletých rostlin přečkávají semena. Dužnaté části rostliny zahynou. O květech s nektarem a dřevinách s medovicí si mohou včelky nechat jen zdát. Co tedy Mirda, Pirda a jejich kamarádi v úlu dělají, aby v chladných měsících nepomrzly a nezemřely hlady? Jak jim my včelaři můžeme pomoci zimu přečkat?
PODZIM A ZIMA (OBDOBÍ VEGETAČNÍHO KLIDU)
Včelí úl přes zimu obývají tzv. dlouhověké včely. Na podzim totiž včely značně snižují svůj počet a zimu přežijí jen ty dlouhověké, které se líhnou na přelomu srpna a září. Dlouhověké se jim říká proto, že se dožívají šesti až osmi měsíců. Na jaře pak hynuly a postupně je vystřídají krátkověké včely.
Základem úspěšného přezimování redukovaného počtu včel je vytvoření tzv. chumáče. To je shluk včel v pulzujícím živém hrozenu, ve kterém si pilné včelky udržují takovou teplotu, jaká je nezbytně nutná pro jejich přežití v úlu (kritická teplota pro včely je 10 stupňů C). Včely začínají vytvářet chumáč při teplotě okolo 15 stupňů C, v jeho jádru se usadí matka. Včely vytváří v chumáči několik vrstev a v hroznu se přemísťují tak, aby ty prochladlé na povrchu, které se nehýbou a tvoří izolaci celého hroznu, vystřídaly nasycené a prohřáté kolegyně z centra chumáče, kde je teplota 20 - 30 stupňů C! Ostatní dělnice v chumáči totiž neustále pohybují křídly i zadečkem, čímž produkují potřebné teplo. Celý chumáč se v průběhu zimy pomalu stěhuje za buňkami s plnými zásobami.
Pro včelaře je proto v podzimním období stěžejní, zajistit dostatek dobře dostupných zásob na celou zimu všem včelám a později i matce a larvám v období po zimním slunovratu, kdy matka začíná klást. Pokud včely nemají v úlu potřebné množství medu, stačí jim dát hutný cukerný roztok nebo medocukrové těsto. Je třeba počítat s tím, že jedno včelstvo spotřebuje během šesti zimních měsíců téměř 15 kg medu. Čím víc zásob mají včely k dispozici, tím jich spotřebují méně.
Další podzimní a zimní práce včelaře:
- ošetřit včelstva proti varroáze. Poslední ošetření by mělo být provedeno do konce kalendářního roku a postup ošetření by měl být v souladu s pokyny veterinární správy.
- zajistit, aby měly včely v zimě klid (Ořezat větve stromů a keřů v bezprostředním okolí úlu, aby do úlu při větru nenarážely a včely nerušily.)
- uklidit včelnici, aby okolí úlů bylo čisté, bez zbytků medu, vosku apod.
- zabezpečit česno omezovací mřížkou proti případným vetřelcům, zejména drobným hlodavcům či ptákům
- zajistit větrání úlu jeho mírným nakloněním
- na víko úlu umístit těžký kámen, aby neuletělo nebo se do něj nepodíval hladový návštěvník
- v lednu odebrat z úlu včelí měl. Ten je nutné povinně odevzdat na vyšetření varroázy (moru včelího plodu) do 15. února.
Zajímavosti:
- Včelám tuhá zima nevadí. Zato jim vadí velké teplotní výkyvy během zimy a neúměrně dlouhá zima.
- Přezimování včel je kraj od kraje jiné. Někde ukládají včely do sklepa (USA), někde zavírají do beden s otvory v úrovni česna (Kanada), naši předci zase třeba zateplovali úly zvířecím trusem… Dnes už ale víme, že v našich klimatických podmínkách není nutné úly zateplovat.
