Když stočíte, koupíte nebo dostanete sklenici medu, měli byste vědět, podle jakých vlastností konkrétní med vyhodnotit a charakterizovat. Co včelař a jeho nová várka medu, to originální barva, vůně, chuť a textura. Seznamte se s vlastnostmi medu, které na rozdíl od laboratorních rozborů můžete jednoduše rozpoznat svými vlastními smysly.
Barva medu
Medy mají celou škálu barevných odstínů od téměř čirých, např. u akátových medů, přes světle žluté, krémové, citronově, hořčicově i tmavě žluté, různé odstíny hnědé, cihlové, červenohnědé až po nejtmavší hnědou, kterou jsou charakteristické především medovicové medy. Většina medů má barvu žlutohnědou, často říkáme této barvě medová. Také platí, že krystalizované a pastované medy bývají mnohem světlejší. Barva medu by měla být jednolitá, pokud ve sklenici uvidíte nějaké barevné vrstvy nebo kousky, mohlo by se jednat o nějaké nepřirozené přísady nebo nečistoty. Výjimkou je právě krystalizující med, v něm barevné odchylky být mohou.
Vůně
Můžete se inspirovat u profesionálů, kteří hodnotí přirozenost, stálost a intenzitu vůně. Vůni posuzujte s nosem na okraji sklenice, pomalými rytmickými vdechy. Vdechujte tak dlouho, až začnete vnímat aroma. Snažte se důkladně rozeznat jednotlivé složky vůně a zapamatovat si je. Vůně medu bývá více či méně výrazná, nasládlá a typicky medová, s obsahem aromat květin a rostlin, rostoucích v okolí úlů.
Chuť
U chuti se hodnotí především sladkost, typická pro různé druhy medu. Hodně odlišnou chuť mají medy medovicové, nebo-li lesní, které jsou u nás velmi oblíbené právě kvůli výrazné chuti. Značný rozdíl chuti můžete zaznamenat u druhových medů a medů stočených v různých měsících, kdy kvetou odlišné byliny a stromy. Při degustaci medu si dejte na čas a sladkou dobrotu podržte v ústech delší dobu. Nechejte med rozpustit se slinami a postupně posunujte jazykem až dozadu na patro. Je to lahoda!
Konzistence
Med nesmí být příliš řídký, měl by se spíš pomalu táhnout. Pokud se ve sklenici přelévá jako voda, je něco špatně. Můžete udělat malý pokus. Naberte med na lžíci a dejte do sklenice s vodou. Pravý med se ve vodě hned nerozpustí, jako kokon klesne na dno. Ošizený med se začne rozpouštět dřív, než se dotkne dna.
Přirozeně tekutější a řidší bývají medy lesní, které jsou viskóznější, nebo třeba také řídký akátový med. Různá bývá také konzistence zkrystalizovaných medů. Některé jsou hrubé (lipový med), jiné mohou být jemně krystalizované a rozplývající se na jazyku (řepkový a jetelový med).
Pokud chcete, aby vám med i se všemi unikátními vlastnostmi vydržel bez újmy, dodržujte pravidla správného skladování:
- med by měl být uchováván v dobře uzavřených sklenicích bez přístupu vzduchu, ideální je tmavá spíž nebo suchý sklep
- med nemá rád vysoké teploty, rozhodně nepatří do poličky vedle trouby nebo kamen. Teploty nad 50 stupňů jeho kvalitu a drahocenné vlastnosti ničí. Pamatujte na to, až si budete sladit čaj nebo rozpouštět ve vodní lázni ztuhlý zkrystalizovaný med. Určitě ne na 100 stupňů!
